Dobrá rada nad zlato. To platí a vždy platilo, a nejen v pohádkách. Medvídek Pó jich čekal hotový kopec, ale nakonec jich je jako šafránu. Zkusí tedy najít odpovědi na nesčetné otázky ve svém srdci, tam je prý ukryto moudro celého Vesmíru, jen je občas nutné si položit otázku nahlas a nebát se, že může medvěd jako blázen vypadat. Uslyšet svůj hlas a mít touhu mu odpovědět, je neuvěřitelně silná pomoc v řešení nesnadností. Jen si to občas zkuste, uvidíte tu magickou sílu. Pó na to pomyslel a přišlo mu líto všech, kteří nemohou mluvit, nebo spíš, kteří se nemohou slyšet, věděl, že mají složitější cestu, jak se dostat k dobrým radám.
Medvídek Pó však stále nevěděl, kam vyrazit nejdříve, ale už věděl, co je jeho největší úkol. Nedovolit, aby země Baplyše upadla do chmuru, aby sám Baplyš byl pohlcen svým nedostatečným vycpáním a nejraději by ho medvídek Pó poslat se vycpat, ale ví, že to musí udělat sám. Poznal, že největší nemocí není nedostatečná vycpanost, záhadné množírny plyšáků, či malé poletující jiskřičky, které mohou plyšákům až smrtelně ublížit… víte co to je? Vyvolání pocitu strachu a utlačovaná radost. Někdo se jí snaží zavřít do neprůhledné skleničky, aby neviděla ven a nebylo vidět na ní. Nedejte jí milé děti, malí i velcí, a pokud máte radost, otevřete jí okno a nechte jí na vlně smíchu doputovat k dalšímu lačnému oušku.
Kde čerpat moudrost věděl. Co je jeho úkol také. S sebou nic nepotřebuje, vše má, teplý svetr, obrázek dědečka a blýskavou věc pro štěstí. A kam se tedy vydá? „Půjdu rovnou za nosem“ řekl si Pó nahlas a utvrdil se, že je to správné rozhodnutí. „Mám to ale štěstí, že se můžu vydat rovnou cestou, bude to možná náročné, ale rád šplhám, klestím si cestu, prodírám se travou, jen ta voda…“ Voda, dar z nebes, který je nezbytnou součástí světa, jak jej známe, pro náš život tak důležitá, je pro plyšové tvory velmi nebezpečná. A stejně jako je zrozený člověk, který se v lůně matky připravoval na svět ve vodě, tvořený povětšinou z vody, tak plyšáci to mají stejně s plyšem. „Takže ne vždy, když se vaří z vody, to znamená nesmysly, když se z vody líhnou tak zajímaví tvorečci,“ pomyslel si Pó.
Medvídek Pó jde rovně
Jít rovně se zdá jako lehký úkol, stejně jako neohýbat záda. Jenže ona to taková bžunda není, zejména když se cesta klikatí. Pó se rozhodl jít rovně za každou cenu, a tak byl nucený opustit cestu už v první zatáčce. To, co se ze začátku zdálo bytí komplikací, se mu po chvíli náramně oplatilo. Po pár krocích lesem ucítil líbeznou vůni lesních jahod a jemně štiplavou, ale neméně krásnou, vůni čerstvých hub. Rozhlédl se okolo a spatřil obrovský trs jahod, lehl si k nim do trávy na záda a snažil se je packou shodit do tlamičky. Slunce prosvítalo přes koruny stromů a šimralo ho na nose. Začal se řehtat a nemohl přestat, až mu málem jedna jahoda zaskočila. Zavřel oči a nechal si prohřívat svou pletenou srst. Když otevřel oči, tak se neuvěřitelně lekl, přímo nad ním se …………..
Koho, nebo co, uviděl Pó v lese? Co vám dělá největší radost? Máte rádi jahody?
A něco moudra od dědečka Medvídka Pú
„Slib mi, že si vždy budeš pamatovat, že jsi odvážnější, než věříš, silnější, než se zdáš a chytřejší, než si myslíš.“
Be First to Comment