Milé děti, milí rodiče,
Znáte medvídka Pú? Určitě ano. Někdo ho může považovat za hloupého medvěda, ale já ho beru jako dobrosrdečného a velmi moudrého. Za rok mu bude sto let. A já, medvídek Pó, jsem vznikl díky němu, a i jméno mám podobné, stejně jako se někteří z vás jmenují po jiných hrdinech, zejména rodičích a prarodičích. Zrodil jsem se v zemi bavlny a plyše, nebo jak mi medvídci rádi říkáme, v zemi Baplyše. Nebojte se ale ničeho, naše země je měkoučká a nikomu tady nic nehrozí, ale rádi si děláme ze života srandu, tedy lépe, rádi se bavíme a užíváme si v životě srandu. O životě se totiž nežertuje, ať už vám byl darován díky lásce vašich rodičů, nebo nám díky šikovným pohybům pletacích jehlicí. Láska byla na začátku všeho, tedy byla tady i dříve než vejce, nebo slepice, ba co víc, dříve než celý vesmír.
Kde je tedy má země? Víte to? Zavřete oči, pohodlně si lehněte na postel (ehmmm, tady musí číst rodiče, nebo to budu muset namluvit a tomu zase nebudou věřit dospěláci, většina jich nevěří, že mluvíme, což teda nechápu)… už ležíte, fajn, nemusíte odpovídat, jen kývněte hlavou a teď začněte kolem sebe šmátrat v posteli, cítíte ty peřinové hory, polštářové skály, prostěradlové louky, možná se vám pod ruku dostane i nějaký náš obyvatel, u náš žijí všichni, nikdo nemá zákaz. Máme tučňáčky, pejsky, tuleníčky, kočičky, pandy, majnkrafťáky, pokémony… všichni pěkně naducaní plyšem. Zajímavostí naší země je, že v našem jazyce prohazujeme slova a někdy je to tak nesmyslné, až je to k popukání. Pokud se vám něco takového vybaví, potěšte tím maminku, tatínka, babičku, dědečka, sourozence, nebo kohokoliv, kdo vám čte pohádku, nebo potěšte sebe. Povídejte si s nimi.
Narození medvídka do nelehké doby
Medvídek Pó pochází z části země, kde se často potkávají medvědi. Plyšoví medvědi, kteří si chtějí hrát. Alespoň jeden z nich je vždycky pěkně vykutálený. A když není dostatečně vykutálený, snaží se pořádně vykutálet. A vykutálet se dá pěkně všude, někdy k tomu stačí i postelové království. Póovi byla vdechnuta duše při první procházce a rozhodl se, že bude plnit úlohu řadového plyšového občana a bude dělat radost. Protože medvídek Pú je jen jeden, tak bylo chvilku trvalo, než dostal jméno. Pé bylo jako písmeno v abecedě, pí, pý je zase jako kdyby byl ptáček, Pá by bylo hezké jméno, ale co při loučení papa Pá, nebo si představte, že vás maminka volá k obědu a vy řeknete, jdu papat tak papa Pá a tak dostal pojmenování Pó, vznešené, jakoby francouzské, i když někteří škarohlídi říkají, že je to jako vietnamská polévka Pho. Pó začal tedy dělat radost, snažil se a docela se mu to v zemi Baplyše dařilo, než dorazil ten divný pán z množírny plyšáků. Pó moc nevěděl, co jsou množírny, ale moc se mu ten název nelíbil, cítil, že to není úplně hezká věc. Pán se rozmohl po celé zemi a začal přidělávat starosti. Pó sice ví, že svět musí být vyvážený, tedy nejsou v něm radosti, ale ten pán mu dělal pucky na spáncích. A tak se medvídek Pó rozhodl vydat do světa a zachránit zemi Baplyše, která začala podléhat zlému pánovi, panu Démiovi.
Kam by měl medvídek vyrazit nejdříve? Co by si měl zabalit s sebou? Mátě nějakou dobrou radu?
Pošlete medvídkovi vzkaz v komentáři pod článkem.
A děda, medvídek Pú, má taky jeden vzkaz:
„Nepodceňujte hodnotu nic nedělání, nesení se proudem života, poslouchání věcí, které neslyšíte a nezatěžování se.“
ahoj Pó
Muj milý Pó, úzkost už se dotýká i nás lesních vil, které jsme se rozhodly skrýt se tak, abychom se pod smutkem nezměnily v pěnu. Vzhledem k situaci, která se v zemi velkého fabulisty Baplyše právě odehrává, bych chtěla věřit, že i ostatní bytosti pochopí co chtějí a nechtějí, a příště něco změní tak, abychom se v naší krásné zemi nemusely ukrývat navždy. Tak jako kdysi, kdy pravda a láska vítězila. Ja tomu chci věřit. Dělej mi prosím dál radost a ukazuj mi že svět není jen smutný a lživý, ale pořád krásně barevný živý a pravdivý. Budu se na to těšit